Prostitutka
Kateřina Chaloupková
 
Anotace
V uličce za nádražím, kde se světla lamp pouličních svítilen lámou v kalužích deště, stojí ona. Černá rtěnka, oční linky jako nože, a v očích něco, co vypadá jako prázdnota – ale není.
On přijde pozdě. V kožené bundě, s cigaretou mezi prsty, co se třese. „Kolik?“ zeptá se. Ona se usměje – ten úsměv, co říká: „Tolik, kolik si dovolíš zaplatit.“
Ale když ji vezme do pokoje nad hospodou, kde se stěny lepí od vlhkosti, se stane něco, co neměl v plánu. Nejde o sex. Jde o to, jak ji drží za krk, jak ji tlačí na zeď, jak ji nutí říct: „Prosím.“ A ona – poprvé za roky – to řekne.
Není to láska. Je to závislost. On ji chce zničit. Ona ho chce zachránit. A oba vědí, že to skončí špatně.
Ráno ji najde s modřinami na stehnech a jeho penězi v kabelce. On odejde. Ona zůstane.
Ale v noci, když se vrátí – protože se vždycky vrátí – už neplatí. Teď jen bere. A ona mu to dává.
Protože v téhle temnotě není cena. Jen hlad. A ona je ta, kdo ho krmí.