Anotace
Namlouvala jsem si, že mě přitahuje ten dravý svět byznysu, lesk mramorových hal a nekonečný výhled na město, které mi leželo u nohou.
Jenže pokaždé, když se zavřely dveře výtahu a já cítila ten prudký tah vzhůru, projel mnou zvláštní klid. Jako by mě ten tlak v uších vítal doma...
Moje kariéra stoupala až příliš strmě.
Získávala jsem smlouvy, které měly být nedosažitelné. Odcházela jsem z porad s bušícím srdcem a hlavou plnou elektrického napětí. Provázel mě neodbytný pocit, že ani v prosklené kanceláři, kde mě od prázdnoty dělí jen pár milimetrů skla, nejsem doopravdy sama.
Začala jsem vnímat jeho přítomnost.
Pozornost, která mě nutila narovnat záda.  Tiché vědomí někoho, kdo ovládá každý atom vzduchu, který dýchám.
Nevěděla jsem, kdo to je. Jen že mě zná způsobem, který popíral logiku.
A děsivější než strach z pádu bylo to, co přicházelo místo něj.
Zvědavost...
Touha nechat se vynést ještě výš...
V hloubi duše jsem cítila, že až mě ta bouře konečně pohltí, nebude to závrať, co mě ochromí jako první. Bude to poznání, že jsem celou tu dobu šplhala jen k němu.
Protože některé výšky vás nelákají proto, abyste viděli svět – ale proto, aby si vás tam nahoře mohl někdo konečně vzít.